ROMANTISMUS 19.STOL. - HUDBA

Hudební romantismus je označení hudebního slohu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století. Implikuje fantazii, spontánnost a citlivost.

Hudebník je svobodný občan, nezávislý na někdejším zaměstnavateli.

Hudba je charakteristická zdůrazněnými emocemi, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (t.j. díla měla vyjadřovat nejaký faktický obsah) a to nejen v opeře, ale i v čistě instrumentálních skladbách.

Umělecké podněty jsou hledány především ve středověku a v exotickýxh zemích.  

Orchestr byl  neustále rozšiřován, našly si do něj cestu nové nástroje (saxofon) , nikdy před tím v orchestru nefigurující a skladatelé experimentovali se způsoby, jak ze starých nástrojů "vydobýt" nové zvuky.Orchestr tak uměl vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů.

Klavír tehdy patřil k běžnému vybavení rodiny, umění hrát byla samozdřejmá součást měšťanského vzdělání.

V 19.století také vznikly některé z novodobých národních uměleckých škol – české (Smetana, Dvořák), ruské, severské  a další.

Mezi hlavní představitele patří A. Dvořák, B. Smetana, P. Čajkovskij, F. Liszt a další

Tohle je Smetana v době studia

                                                                      Doufám, že se Vám to líbilo.Andy